BeatZone.cz

Děčínská kapela funguje v současném složení od srpna 2010 v čtyřčlené sestavě. Všichni muzikanti mají za sebou zkušenost z jiných uskupení. V hudbě nemáme rádi škatulky a hranice, přesto si náš styl dovolím přiřadit k punk rocku, ke kterému má asi nejblíže.   Naše první (demo) album Nebuď zvědavá, budeš brzo nahá! mělo být spíše propagační a mělo nás dostat do povědomí rockové veřejnosti. Cílem bylo nahrát několik skladeb, rozesílat nabídku klubům a potom hoooodně a naživo hráááát! Na kvalitě alba se to bohužel trochu podepsalo, ale dosavadní živá vystoupení měla úžasnou atmosféru, za což všem příznivcům děkuji..

Album ke stažení zde http://www.uloz.to/7429923/pmd-nebud-zvedava-budes-brzo-naha-2011-zip

Kontaktovat nás můžete na: p.m.d@email.cz

Kapelu tvoří:

Coura - basa,zpěv - hezounek s neodolatelným úsměvem:-)

Berry: bicí -  autor některých textů a a tklivých melodií:-)

Pinďa: kytara, zpěv, inspirace k jedné písni...:-)

Pejza: kytara, autor některých textů a hudby

Jen pro info, nejen že skvěle hrajeme, krásně zpíváme, ale ještě úžasně tančíme, takže to si nemůžete nechat ujít! Na škodu nám snad může být jen přehnaná skromnost:-)

Ukázka několika textíků z naší dílny. Některé na albu neuslyšíte, ale na koncertech je hrajeme...to abyste příště mohli zpívat s námi:-)

Kostky  (Alea iacta est)

Na povel slepě vpřed,cestu znaj nazpamět.

Každému kostka zvolí,kolik přeskočit polí.

Soupeř byl vyhozen,nohama zpět na zem.

Ostatní v tiché křeči,prchají do bezpečí.

Lehko se řekne ale hůř se to zvládá,

když narazíš protože nekryl sis záda!

Člověče nezlob se,  hned nezatínej pěst!

Je pozdě naříkat, Alea iacta est!

Člověče nezlob se, hraj svou partii dál,

i kdybys po stý zas na začátku stál!

Každý se k cíli řítí,je to boj o přežití.

Ne vždycky vyhrává,kdo dlouho vyčkává.

Tak snadno můžeš škodit,jen správné číslo hodit.

Tvá šance už je tu,nezaspi na startu!

Člověče nezlob se,  hned nezatínej pěst!

Je pozdě naříkat, Alea iacta est!

Člověče nezlob se, hraj svou partii dál,

i kdybys po stý zas na začátku stál!

Holka ze Sokola

Já mám holku ze Sokola, bradla kruhy hravě zdolá.

Pozdraví mě:“Nazdar bratře!“

I v posteli mi to natře.

Soused jí chce mít pro sebe,

snesl by jí modré z nebe.

Není mu to nic platný, když neumí stoj spatný.

Zbytečné je psát jí verše, miluje jen mě a Tyrše.

Sokolský kroj ve skříni, ta zlenivět nemíní!

Já mám holku ze Sokola, to je ještě stará škola.

Podobá se modelce a umí metat kozelce.

Hravě přeskakuje koně, v zimě spává na balkoně, fyzičkou tě ohromí a vůbec nic jí nezlomí!

Zbytečné je...

Já mám holku ze Sokola, neví co je Coca Cola, pije jenom černý pivo, pěstí drtí kamenivo.

Ona stále z příma hledí, sport vždy staví do popředí, radost je jen pomyslet, že za týden bude slet!

Zbytečné...

Janošík

Někde v horách žil Jánošík, od malička rád se pral.

Že byl to hoch dobrý chudejm dával a bohatejm bral.

Pod kloboučkem dva copánky a valaškou mával,

ochráncem byl chudých lidí, hájil jejich práva.

Jedna bába v podhůří však nechala se koupit,

povídá mu: „Jánošíku, už nebudeš loupit!“

Po hrachu mu nohy sjely, až se praštil do hlavy,

zítra ráno pro výstrahu veřejně ho popraví.

Novodobí zbojníci s vrchností nemaj spory,

za luxusní sídla dávno vyměnili hory,

díky svému vlivu dneska nebojí se práva,

vidět tohle Janošík tak řekne, že to vzdává..

Zmrzlinář                               

Jede auto barvy slunce, okna se mu mlží.

Rodiče si ze zoufalství peněženky drží.

Děti cítí sladký led a neznají strach.

Netuší, že auto řídí pedofilní vrah.

Pár laciných nanuků je kamufláž pouhá,

ta síla co žene ho vpřed je po krvi touha.

Řeznický nůž pod sedadlem, lano, na něm smyčka.

Pot se vpíjí pomalu do reklamního trička.

Dnes je horko tak se daří, projel okres celý,

proto prostor uvnitř vozu zaplnil se těly.

Bačkůrky a punčocháče do kaslíku skryje

a setmělou krajinou se nese melodie....

POUTNÍK

Uprostřed lesa postava stojí, trochu se třese, možná se bojí.
Přes větve stromů na hvězdy nevidí, nikdo však neví, proč drží se od lidí.
Radši se netahá se zbytečnou zátěží, jen na pocitu volnosti opravdu zaleží.
Hodně bolesti a útrap má za sebou i přes svoje neřesti hlavu nosí vzpřímenou.


Uprostřed tmy bloudí postava, neví kam ma jít, jestli doleva či doprava.
Jak najít cestu dál bez mapy a bez značek, jak nalézti svůj cíl a nešlapat do sraček.
Nikdo mu nic zadarmo nedal, kamkoliv přišel, pořád něco hledal.
Radši  nepočítá, co toho nachodil, kolik šancí dostal a kolik jich zahodil.

Už se končí noc a začíná svítat, on však nový den nebude vítat.
Bude šlapat dál hrdě a s noblesou, vyráží cestou tam, kam ho nohy ponesou.
Tak až ho  potkáte u cesty stát, on se svou myslí svobodnou bude se vám smát
a bude rád a půjde dál i když měl strach, i když se bál.

Punkva

Včera se mi zdálo, že jsem pod drnem,

na zádech mě tíží vápenitá zem.
Že jsem v mládí řádil a dělal neplechy,
pohřbili mě blízko, blízko Macochy.

Ref.: Teče řeka Punkva, teče pod zemí

a omývá celý mrtvý tělo mý.
Omývá mý tělo vodou studenou
a pak dál si proudí nekonečnou tmou...

Aby kosti měli dosti vápníku,
nabodli mě na jeden, jeden z krápníků.
A to všechno proto, že jsem jim krev pil,
že jsem na mši svatou nikdy nechodil.

Ref.: Teče řeka Punkva, teče pod zemí
a omývá celý mrtvý tělo mý
omývá mý tělo vodou studenou
a pak dál si proudí nekonečnou tmou...

I když jsem byl téměř ve všem nevinně,
sousedem mi budou Punkevní jeskyně.
A že jsem se nestaral o světový mír,
kolem mě jen zima a samej  netopýr.

Balada z mateřské školky

V podkolenkách si vyrazila do školky.

Máma za ruku vedla jí.

Malá Lenka, co v kapse nosí lentilky,

myslela na něj potají.

Malý Honza zase se vztekal.

Punčocháče mu nesedí.

Nejradši by se nepřevlékal,

rodiče ale nevědí..

Že jejich Jéňa a ta malá Lenka,

už za ruce se držely.

Jak těšili se na pondělí,

nemohli přečkat neděli.

Malý Martin co vyrost víc než ostatní,

zuřivě křivý obočí.

Koloběžku rychle opřel o patník,

kyblíčkem na ně útočí.

Pak Lenka brečí, že Honza brečí,

hrubián Martin se jí nelíbí.

Na louce Jéňovi natrhá chrpy,

pak na čelo ho políbí.

Mrňavej Jéňa a mrňavá Lenka,

už za ruce se drželi

jak těšili se na pondělí,

nemohli přečkat neděli